Premeditatio malorum, doslova „předjímání zla“, je jedna z nejkonkrétnějších technik, které stoická filozofie nabízí. Na rozdíl od abstraktních principů jako dichotomie kontroly nebo amor fati jde o cvičení, které se dá dělat doslova každé ráno, a jehož efekt je téměř okamžitě patrný. Přesto je to technika, která se snadno pochopí špatně, protože na první pohled vypadá jako pesimismus.
Co technika přesně znamená
Premeditatio malorum spočívá v tom, že si předem, vědomě a klidně promyslíme, co všechno by se mohlo pokazit, co bychom mohli ztratit, nebo jak by mohl dopadnout den, který nás čeká. Seneca ve svých listech doporučoval svému příteli Luciliovi, aby si před každou cestou, jednáním nebo důležitým rozhodnutím promyslel všechny věci, které by se mohly zvrtnout, ne aby se jich bál, ale aby ho žádná z nich nezaskočila nepřipraveného.
Rozdíl mezi premeditatio malorum a běžným úzkostným přemítáním je zásadní. Úzkost se točí v kruhu, vrací se ke stejným obavám znovu a znovu, aniž by dospěla k nějakému závěru. Premeditatio malorum je naopak jednorázové, klidné a strukturované cvičení, které má jasný cíl: připravit mysl na možnost, že se věci nepovedou podle plánu, a tím jí vzít moc nás zaskočit.
Proč funguje přesný opak toho, co bychom čekali
Intuitivně by se dalo čekat, že představování si špatných scénářů zvyšuje úzkost. Stoikové, a dnes i moderní psychologie, tvrdí přesný opak. Hlavní zdroj utrpení není samotná špatná událost, ale šok a pocit bezmoci, který nastává, když nás něco nepříjemného zaskočí nepřipravené. Když si dopředu, v klidu, promyslíme, že se něco pokazit může, ztrácí událost, pokud opravdu nastane, velkou část své ničivé síly, protože mysl už s touhle možností dopředu počítala.
Seneca to popisuje jako rozdíl mezi vojákem, který je připraven na možnost útoku, a vojákem, který je zaskočen v klidu. Ten první, i když k útoku dojde, zareaguje rychleji a s menší panikou, protože jeho mysl už dopředu prošla scénářem, jak se zachovat.
Jak technika funguje krok za krokem
Praktická aplikace premeditatio malorum se dá rozdělit do několika kroků, které stoikové doporučovali provádět v klidu, nejlépe ráno, než den vůbec začne.
Prvním krokem je promyslet si konkrétní situaci, která nás čeká, ať už jde o cestu, důležité jednání, nebo jen obyčejný den, a položit si otázku, co konkrétně by se mohlo pokazit.
Druhým krokem je nezůstat jen u obecného „může se stát něco špatného“, ale skutečně si projít konkrétní scénáře. Zpoždění, nedorozumění, odmítnutí, nemoc, ztráta něčeho, na čem nám záleží.
Třetím krokem, a tady se technika zásadně liší od úzkosti, je promyslet si, jak bychom na každou z těchto možností zareagovali, kdyby skutečně nastala. Co by bylo v naší moci udělat, i kdyby se stalo to nejhorší z uvažovaných scénářů.
Čtvrtým krokem je vrátit se zpátky do přítomnosti s vědomím, že jsme na možné komplikace připraveni, a věnovat se dni s menší úzkostí, protože mysl už předem prošla tím nejhorším, co by mohla čekat.
Co technika není
Je důležité oddělit premeditatio malorum od katastrofického myšlení, tedy stavu, kdy se mysl neustále vrací ke stejným obavám, aniž by z nich vyvodila jakýkoli závěr nebo úlevu. Katastrofické myšlení je pasivní a opakující se, nikdy nedojde ke klidu, jen k dalšímu kolu stejné úzkosti. Premeditatio malorum je aktivní, jednorázové a strukturované, s jasným cílem, kterým je připravenost, ne opakované trápení se stejnou myšlenkou.
Pokud si po promyšlení možných komplikací nedokážeme přestat dělat starosti a vracíme se k nim znovu a znovu, nejde už o stoickou techniku, ale o úzkostný vzorec, který si zaslouží jinou pozornost, případně i pomoc odborníka. Cvičení má vést ke klidu, ne k prohlubování neklidu.
Praktické využití v běžném dni
Premeditatio malorum se dá aplikovat na situace různé závažnosti, a právě v drobných, každodenních záležitostech se dá nejlépe trénovat.
Před důležitým rozhovorem si můžeme promyslet, jak bychom reagovali, kdyby druhá strana odmítla naši nabídku, nebo reagovala nepřátelsky. Před cestou si můžeme promyslet, co uděláme, pokud dojde ke zpoždění nebo komplikaci. Před rizikovým rozhodnutím si můžeme promyslet, jak bychom se zachovali, kdyby dopadlo špatně, a zjistit, že i tahle možnost je zvládnutelná, jen nepříjemná.
Tenhle typ přípravy nemá vyvolat pesimismus vůči budoucnosti. Má vzít situaci moc nás překvapit, protože mysl už dopředu prošla i tou méně příjemnou variantou a ví, jak by na ni zareagovala.
Vztah k vděčnosti
Zajímavý, často opomíjený efekt premeditatio malorum je, že prohlubuje vděčnost za to, co právě teď máme. Když si promyslíme, že bychom mohli přijít o zdraví, o blízkého člověka, o práci nebo o cokoli jiného, na čem nám záleží, najednou si mnohem víc vážíme skutečnosti, že tyhle věci právě teď máme. Tahle vděčnost není naivní pozitivní myšlení, ale přímý důsledek konkrétního uvědomění si, že žádná z těchto věcí není samozřejmostí, ani zaručenou součástí budoucnosti.
Premeditatio malorum je stoická technika, při které si předem, v klidu a strukturovaně, promyslíme, co všechno by se mohlo pokazit, ne abychom se toho báli, ale abychom nás žádná komplikace nezaskočila nepřipravené. Na rozdíl od úzkostného přemítání jde o jednorázové, aktivní cvičení s jasným cílem, připraveností a klidem, ne opakovaným trápením. Prakticky se dá použít před jakoukoli situací, kde je výsledek nejistý, a jako vedlejší efekt často prohlubuje vděčnost za to, co právě teď máme a co bereme jako samozřejmost.






Napsat komentář